Ještě jeden pokus
V sobotu 6.4.1974 byla Olga Hepnarová odsouzena k trestu smrti. Není jediný dokument, který by nějakým způsobem dokládal, jak prožila zbytek sobotního dne (soud skončil ve 13.30 hod.) a neděli. V pondělí byl pro ni vyjimečný den, ať už si to připouštěla či nikoliv - měla návštěvu. Jedinou za celou dobu jejího uvěznění. Přesněji jedinou "civilní", přišla ji navštívit matka. Návštěva trval patnáct minut a dá se vcelku předpokládat, jak probíhala. Že mluvila prakticky jen matka, že Olgu možná chlácholila, že ji ubezpečovala o svém odhodlání bojovat za změnu rozsudku a hlavně - že ji přesvědčovala, aby to samé udělala i ona. Ať ve spolupráci se svým obhájcem bojuje za možnost změny rozsudku, který by ji umožnil žít i nadále, byť ve vězení.
Tato část stránek má název "Ještě jeden pokus", těch pokusů ale bylo hned několik. Předně - matka Olgy ve spolupráci s obhájcem podala v květnu 1974 k Nejvyššímu soudu ČSR odvolání proti rozsudku Městského soudu. Jako důvod uvedla hned několik věcí, mimo jiné i nevyslechnutí důležitých svědků, postup vyšetřovatelů při vyslýchání její vlastní osoby, pochybení znalců při tvorbě znaleckého posudku, atd..
Koncem června pak proběhlo zasedání Nejvyššího soudu ČSR a 24.6.1974 soud vydal své usnesení - odvolání matky bylo zamítnuto jako nedůvodné. Toho samého dne pak rozsudek Městského soudu ze dne 6.4.1974 nabyl právní moci.
V srpnu téhož roku podal obhájce jménem Olgy Hepnarové a její matky žádost o milost prezidentu republiky. JUDr. T. opakovaně naléhal na svou mandantku a přesvědčoval ji o smysluplnosti návrhu na obnovu řízení. I když značně komplikovaně a v podstatě na několik pokusů, přece jen byl návrh na obnovu řízení dne 30.9.1974 nakonec předložen Městskému soudu. Obě zúčastněné strany začaly podnikat přípravné kroky k novému projednání. K tomu však nakonec nedošlo. Dne 5.12.1974 ještě před začátkem soudního projednání vzala obhajoba návrh na obnovu soudního řízení zpět. Nutno podotknout, že na obhájci JUDr. T. bylo zřetelně poznat, jak moc byl z událostí předcházejících tomuto kroku zklamán.
Počátkem září 1974 začal zasedat Nejvyšší soud ČSSR, aby přezkoumal zákonnost rozsudku Městského soudu a usnesení Nejvyššího soudu ČSR k odvolání matky odsouzené. Dělo se tak vždy, když byl udělen trest smrti. Tomuto soudu také obhájce JUDr. T. adresoval podání ve věci momentálního duševního stavu odsouzené Olgy Hepnarové (více v části Finále).
Dne 5.9.1974 pak bylo Nejvyšším soudem ČSSR vydáno usnesení, které by se dalo shrnout do několika základních bodů:
- Nejvyšší soud ČSSR neshledal, že by rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6.4.1974, jímž byl Olze Hepnarové za trestný čin vraždy a pokus o poškozování cizí věci udělen trest smrti, došlo k takovému porušení zákona, jež mohlo mít vliv na udělení trestu smrti
- k těm samým závěrům Nejvyšší soud ČSSR došel v případě usnesení Nejvyššího soudu ČSR, jímž bylo zamítnuto odvolání matky, konstatoval však, že nižší soudy pochybily v právní kvalifikaci trestného činu a NS ČSSR tedy zpětně překvalifikoval skutek, za který byl trest uložen z vraždy na obecné ohrožení. Po velmi rozsáhlém právním rozboru důvodů této změny následuje dovětek, ve kterém se uvádí, že tato špatná právní kvalifikace nemá vliv na oprávněnost udělení absolutního trestu
- soud se ztotožnil se závěry nižších soudů, že byla splněna jedna z podmínek pro udělení trestu smrti (uložení trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti)
- s ohledem na nízký věk, kladný vztah k práci a další skutečnosti však nemá Nejvyšší soud ČSSR za prokázané, že by byla splněna i druhá podmínka pro udělení trestu smrti (pachatele není možno napravit trestem odnětí svobody do patnácti let - zde ještě doplňuji, že v té době již byla platná novela trestního zákona, kde bylo možno udělit výjimečný trest až do výše 25 let, pozn. autora) a toto nelze dovodit ani ze závěrů znaleckého posudku znalců z oboru psychiatrie a psychologie, v němž se poukazuje na ztížené možnosti resocializace odsouzené
- uložení trestu smrti však dovoluje i splnění pouze první podmínky, NS ČSSR proto dospěl k názoru, že ani při všech vytčených nedostatcích nedošlo k takovému porušení zákona, který by měl vliv na uložení absolutního trestu.
Pouze pro úplnost je třeba dodat, že dne 3.3.1975 byla předsedou vlády ČSSR L. Š., který v té době zastupoval nemocného prezidenta republiky, zamítnuta žádost o milost (podrobněji v jiné části stránek). Veškeré možnosti, jak uchovat život Olgy Hepnarové, byly vyčerpány.