Nezařazené I.
Dva dopisy
Dopisy, které Olga Hepnarová napsala redakcím deníku Svobodné slovo a časopisu Mladý svět jsou velice často zmiňovaným dokumentem, občas i zde došlo k některým nepřesnostem. V knize o Olze Hepnarové se například uvádí - "A povšimnout je třeba si i slov, která autorka podtrhla či napsala verzálkami, přičemž v prvním odstavci se nachází také první a jediný náznak o jejím politickém uvažování, a je tedy pro svou dobu příznačné, že někteří z autorů, kteří o kauze Hepnarová psali, zmíněná slova povinně vynechávali". Ve skutečnosti oba dopisy úplně identické nebyly, lišily se v několika drobnostech, mimo jiné i v tom, že pisatelka v druhém dopise výše zmiňovaný "náznak o politickém uvažování" prostě vynechala.
Oba dopisy byly napsány v noci mezi 7. a 8. 7. 1973. Je zřejmé, že jako první byl napsán dopis redakci Svobodného slova. Je méně úpravný, písmo je roztažené a trošku "utíká z kopce". V druhém dopise pak, mimo zřetelně úpravnější písmo, dochází k několika změnám - Olga vynechává pasáž o místech, kde se "zabývají odstraňováním politických vězňů" a k několika uvedeným přezdívkám přidává další - "NÁŠ MILÁČEK". Svou chatu v Olešku označuje v prvním dopise jako "symbol mé osamělosti", v druhém jako "symbol mého osamělého boje". Ubytovnu "Babylon" v Plaňanské ulici, kterou nejprve popsala jako "místo, kde lze přežít jen silou vůle" později upravila na "místo, kde lze však také přežívat". Otazník u data zamýšleného činu nahradila výrazem "libovolný" a větu "toto je můj rozsudek" změnila na "můj rozsudek zní".
Erena
V závěru druhého výslechu, který probíhal dne 13. 7. 1973, pronesla Olga Hepnarová mimo jiné i tuhle větu - "Nakonec bych chtěla uvést, že mne udivuje, že podnik Pražské dopravní středisko, od kterého jsem si zapůjčila nákladní automobil, půjčuje lidem tak staré automobily, to je jakoby podnik PRAGOKAR půjčoval lidem třeba AEROVKY". Zde je tedy pár podrobností o daném voze:
- byl vyroben v roce 1946. Zajímavé je, že v této hospodářsky těžké době bylo tomuto vozu vydáno OTP a následně přidělena SPZ až v roce 1953, provoz byl evidován od roku 1956.
- vystřídalo se celkem šest majitelů, zpravidla zemědělské a výkupní podniky, ale i soukromá osoba.
- ročně bylo ujeto v průměru 30 000 kilometrů, prakticky pokaždé se při následné GO měnil motor (celkově bylo tedy ujeto přes 500 000 km a cca 15x se měnil motor).
- poslední generální oprava, při které se měnila i celá kabina, proběhla v listopadu a prosinci 1972. Jak nerentabilní byl tehdy provoz těchto vozidel je zřejmé i z toho, že faktura za tuto opravu byla vystavena ve výši Kčs 30.479,-, vozidlo po provedené opravě pak mělo hodnotu pouze Kčs 35.000,-.
- od poslední GO vozidlo ujelo 1681 km, přesto technický stav vozidla vykazoval několik závad, např. na brzdovém systému. Stav pneumatik byl vyhodnocen jako nevyhovující, v dobrém stavu byly jen ty, které byly namontovány na pravém zadním kole, opotřebení 15%. Opotřebení levé zadní dvojice bylo 70% a 100% - zcela bez vzorku, přední kola pak vykazovala opotřebení 50% levé a 60% pravé. Je však zřejmé, že technický stav na nehodu žádný vliv neměl, protože ta byla způsobena úmyslně.
Cigarety na vazbu
Během let se v souvislosti s případem vyskytlo několik "zaručených informací" mezi které patří i ta, že si Olga Hepnarová v rámci přípravy na trestný čin zakoupila větší množství cigaret. V jednom z televizních dokumentů padlo i číslo - šest kartonů, informaci připsal k článku o Olze Hepnarové na české Wikipedii i jeden z "wikipedistů", který si k cigaretám přidal i oblečení - "aby jí to ve vězení nechybělo". Teorii o větším množství cigaret by mohl podpořit i fakt, že Olga byla silnou kuřačkou a také to, že se při výsleších ze dne 10.7.1973 a 13.7.1973 zmínila o tom, že na Petřinách zastavila a koupila si cigarety. Do protokolu však uvedla pouze obecně - "cigarety", o množství se nezmiňovala. Mohla to být jedna krabička stejně jako deset kartonů, možná také zmiňovaných šest. Kolik tedy těch cigaret ve skutečnosti bylo?
Zmiňovaná zastávka na Petřinách se odehrála mezi 12.45 hod. a 13.10 hod., tedy téměř bezprostředně před nehodou. V několika následujících hodinách se pak Olga Hepnarová nacházela v situacích, které kouření příliš neumožňovaly (několikaminutový výslech na oddělení v ul. Františka Křížka, odběry na záchytné stanici, toxikologii, vyšetření v Apolinářské, atd.), byla prakticky neustále v pohybu.
Určité uklidnění nastalo až kolem půl šesté večer, kdy byla přivezena na výslech do Konviktské. Kolem půlnoci se dostala do věznice Ruzyně, kde s ní byly provedeny přijímací procedury. Přesně se zadokumentovalo co měla na sobě i u sebe. Byly to tři protokoly - Protokol o osobní prohlídce, List cenných předmětů vězně a Seznam osobních věcí a civilních svršků (o tom, že byly velmi podrobné svědčí i to, že zde byly zaevidovány věci jako poloprázdná lahvička voňavky, stará propisovací tužka, počet klíčů, seznam písemností, atd.). Je pravděpodobné, že poloprázdná krabička cigaret by zde nemusela být zapsána, několik kartonů už ale určitě ano. Že si s sebou do vězení nepřinesla nějakou větší zásobu cigaret vypovídá i obsah prvního dopisu z vězení, který Olga Hepnarová napsala M. D. a ve kterém ho informuje o tom, že je "zcela bez prostředků a nemá co kouřit".
Prügelknabe
Prügelknabe - výraz, který mnoho lidí slyšelo až teprve v souvislosti s tímhle případem. Vyhledat si jeho význam je v dnešní době otázkou několika minut. Jak ho však chápala Olga Hepnarová a kde k němu přišla?
Někdy se uvádí, že toto slovo používal její advokát, JUDr. O. T.. Já jsem se však v roce 1997 v Praze setkal s kolegou otce Olgy, který s ním pracoval v bance. Vzpomínal nejen na pana Hepnara, ale i na to, jak za otcem malá Olga chodila do práce. Tehdy jí bylo asi deset nebo jedenáct let a neustále si prý na něco stěžovala. Právě tento otcův spolupracovník měl tehdy v souvislosti s ní použít slovo prügelknabe. Vyprávěl jí, že prügelknabové byli mladí chlapci, kteří dostávali trest bití za proviněného šlechtice, který nemohl být podle práva fyzicky trestán, byl to tedy někdo, kdo dostává trest za někoho jiného, neprávem.
Vánoční pohlednice
Na závěr roku 1974 přišla na adresu Olgy Hepnarové do věznice Praha - Pankrác pohlednice. Svým způsobem ojedinělá, posílat pohlednici s vánočním motivem a s předtištěným přáním Veselých vánoc a šťastného nového roku odsouzené k trestu smrti je jistě přinejmenším velice zvláštní. Odesílatelka zde neupraveným a kostrbatým písmem sdělovala něco, co na první pohled nemělo s vánoční tématikou závěrečných dnů roku naprosto nic společného. "Zemřel nám strýc a sousedé mi řekli "co si žebrota veme na pohřeb". "Teď jsem volaná k advokátovi a sousedé mi šli říci. Proč smradlavá žebrota dělá vostudu ve V....... ". (doslovný přepis, pozn. autora) Důvod, proč byla pohlednice poslána zůstává nejasný, nabízí se však možnost, že podrobnosti z procesu s Olgou Hepnarovou pronikly až do malé vísky, kde měla odesílatelka bydliště. Snad byla u vyprávění někoho, kdo byl u soudního jednání přítomen, snad tam byla ona sama. Každopádně však podivný obsah tohoto sdělení může být míněn jako informaci pro Olgu Hepnarovou - "ano, měla jste pravdu, prügelknabů je více, já sama jsem jedním z nich". Nakonec ještě nutno dodat, že pohlednice se do rukou Olgy Hepnarové nikdy nedostala, byla v rámci tzv. "záchytu" pouze uložena do spisu.
.