Olga Hepnarová 30.6.1951 - 12.3.1975

     Mnoho informací o tom, jak se Olga Hepnarová projevovala v místech, kde bydlela a jak ji hodnotili její sousedé a spolubydlící, se zjistit vyšetřujícím orgánům nepodařilo. Z místa jejího trvalého bydliště s rodinou v Konviktské se pořizoval prakticky pouze jediný dokument, tzv. "Zpráva o pověsti". Žádný ze sousedů či kamarádů z dětství k výslechu pozván nebyl a žádné oficiální vyjádření těchto svědků tedy k dispozici není (toto bílé místo se časem pokusíme doplnit v sekci "Vzpomínky pamětníků" - pozn. autora). Dalo by se očekávat, že obsáhlejší množství informací z doby jejího dětství a dospívání bude možno najít ve zprávách soudních znalců - psychiatrů a psychologů, kdy právě tyto mohly mít při sestavování jejich posudků velkou důležitost, ale opak je pravdou. Tito znalci neviděli důvod, proč opustit kancelář a spokojili se pouze s pročtením vyšetřovacího spisu, tedy materiálu pro čerpání nějakých relevantních odborných otázek dosti nedostačujícího - otázky přece jen kladli vyšetřovatelé, kteří nebyli odborníky přes psychiku. Znalci nevytěžili dokonce ani lidi, kteří byli uvedeni Olgou Hepnarovou jako přímí aktéři některých konfliktních událostí. Tyto skutečnosti také byly těmto soudním znalcům ostře vytýkány obhájcem JUDr. Topičem.   

Zpráva o pověsti Konviktská
Jmenovaná v místě svého trvalého bydliště se velmi málo zdržuje. V případě je-li doma projde chodbou do svého bytu a z bytu nevychází ven. Své spolunájemníky pouze pozdraví avšak s nikým se nedává do rozhovoru. Spolubydlící ji znají pouze od vidění na chodbě a to když jde domů, jinak ji neznají a rovněž neznají její záliby a zda je organizována politicky neb v jiné masové organizaci. Z těchto důvodů ji charakterizují jako slušnou a správně vychovanou spolunájemnici.
Údajně asi před třemi lety se měla léčit delší dobu mimo Prahu avšak není známo kde a rovněž nebylo zjištěno na jakou chorobu se měla léčit. V dětských letech měla býti jmenovaná při hrách velmi živá.
Nic jiného o jmenované v místě bydliště není známo. 

     Informace o pobytu Olgy Hepnarové z Oleška, výpovědi sousedů z této obce budou uvedeny v jiné části stránek (Jiná zjištění VI.). 

     O něco více se přece jen zjistilo v místě jejího posledního pobytu - na ubytovně zvané "Penzion" či někdy také "Babylon" v ulici Plaňanská 524 v Praze 10. Zde se, mimo vypracování obvyklé "Zprávy o pověsti", k chování Olgy Hepnarové vyjadřovali i svědci, kteří zde měli s Olgou velmi častý, takřka denní styk.

Zpráva o pověsti Plaňanská
Šetřením v místě bydliště jmenované a u vedoucího "Penzionu" s. B. bylo zjištěno, že obviněná je ubytována na penzionu od 11.1.1973. Po celou tuto dobu se stýkala pouze s M.D., a to od března t.r.. Ostatní obyvatele penzionu ignorovala, nikoho nezdravila. Na svém pokoji prý měla velký nepořádek a zbytky jídel, na což si stěžovaly pokojské, které zde uklízely. Byla na toto upozorněna, ale nic si z toho nedělala. Od doby, kdy se seznámila s D. si na pokoji trochu uklízela, ale jinak se nezměnila, byla stále zamlklá. Jinak se chovala slušně, žádné výtržnosti netropila. Politicky se nikde nezapojovala a ve veřejných funkcích rovněž ne. Vlastní osobní automobil zn. Trabant. Údajně prý pochází z rodiny, kde matka je zubní lékařkou.
Při rozhovoru s M.D. dne 26.7.1973 se tento zmínil o své přítelkyni Hepnarové Olze, že se mu svěřila, že byla asi před osmi lety v dětském ústavě, kde byla zřejmě léčena, neboť jí byly podávány různé prášky. Po propuštění z tohoto dětského domova jmenovaná stále na dětský ústav vzpomínala s tím, že se jí tam děla nějaká křivda. Měla různé sny a opovrhovala společností. Sám M.D., když se dozvěděl, že byla Hepnarova dána na psychiatrickou léčebnu, počal trpět rovněž nervovou nespavostí a musel navštívit lékaře psychiatra.
To je vše, co se šetřením o výše jmenované podařilo zjistit.

Spolubydlící.1
Olgu Hepnarovou jsem poznala začátkem roku 1973, kdy se přistěhovala do pensionu OPBH Prahy 10 v Malešicích, Plaňanská 524. Hepnarová bydlela v jiném pokoji, ale přesto jsem ji čas od času v pensionu potkávala. Později byla se mnou na pokoji, ale protože jsem onemocněla a jako taková jsem odejela za svými rodiči do Budějovic, byla jsem s ní na pokoji jen velmi krátce. Později, když jsem se vrátila do Prahy, opět jsem s Hepnarovou byla na pokoji jen asi 14 dnů. Tehdy jsem totiž odejela na dovolenou opět k rodičům do Budějovic. V tu dobu jsem však již uvažovala o tom, že bych měla od Hepnarové odejít, protože tato byla silnou kuřačkou, což mé nemoci neprospívalo. Tak se stalo, že po svém návratu z dovolené jsem s jmenovanou bydlela již jen velmi krátkou dobu, načež jsem se vůbec z pensionu vystěhovala. Od té doby prakticky bydlím v podnájmu na shora uvedené adrese.
K Olze Hepnarové mohu uvésti pouze to, že měla v pensionu svoji společnost a že jsme si vůbec povahově nerozuměly. Sama jsem byla po těžké nemoci, měla jsem z dřívější doby své přátele, ku kterým jsem chodila, takže prakticky v pokoji s Hepnarovou jsem jen přespala.Vím jen, že Hepnarová měla svoji společnost přímo v pensionu, vím, že vyhledávala pokoj, kde bydlel její známý M.D., který snad pracoval ve stejném místě jako Hepnarová. V té době jsem skutečně byla na tom po zdravotní stránce špatně a tak jsem neměla vůbec o takové věci zájem. Nemohu tedy o jmenované uvésti žádné podrobnosti, protože jsem se s ní nijak nespřátelila a jak jsem již uvedla, prostředí v pensionu po mé nemoci mně začalo nevyhovovat a snažila jsem se proto si najít byt jinde.
K dotazu uvádím, že jsem po celou dobu, kdy bydlela v pensionu Olga Hepnarová nebyla svědkem nějaké výtržnosti z její strany, případně něčeho zajímavého. Znovu musím jen opakovat, že ze života Olgy Hepnarové toho opravdu mnoho nevím, protože jsem s ní o těchto věcech nemluvila a ona sama také se nikdy přede mnou o tom nesvěřovala.
To je asi tak vše co mohu na kladené otázky uvésti. 

Spolubydlící.2
Po obeznámení s předmětem výslechu uvádím, že Olgu Hepnarovou jsem poznala začátkem letošního roku, po jejím nastěhování se do pensionu v Praze 10, Plaňanská ul.524, kde jsem již předtím bydlela. Hepnarová bydlela ve vedlejším pokoji a jako s takovou jsem se velmi brzy poznala a stýkala se s ní. I když jmenovaná pracovala ve stejném podniku jako já, tady jsem s ní nepřišla vůbec do styku. Vím, že pracovala ve druhém našem závodě a to jako řidička, zatímco já jsem sekretářkou u ředitele závodu.
Brzy po nastěhování Hepnarové do pensionu, kde jmenovaná bydlela na pokoji ještě s jistou spolubydlící.1. docházelo mezi oběma děvčaty k různicím, které vyvěraly hlavně z toho, že se nesnášely. Spolubydlící.1 sama byla také tak trochu podivínské povahy, byla dosti náladová a nesnášela Hepnarovou hlavně proto, že tato byla silnou kuřačkou a byla také nepořádná. Nakonec došlo k tomu, že se spolubydlící.1 z pokoje obývaného také Hepnarovou odstěhovala a myslím, že dokonce opustila i náš podnik, kde byla rovněž zaměstnána. Nějaký čas byla pak Hepnarová na pokoji sama a asi dva měsíce před nehodou nastěhovala se k ní do pokoje spolubydlící.3. Podle mého úsudku, Hepnarová a spolubydlící.3 si mnohem lepší rozuměly než Hepnarová s spolubydlící.1.
Po mém seznámení se s Olgou Hepnarovou jsem od samého začátku poznala, že to s ní není nějak v pořádku. I když jsem se více méně sama snažila se s ní blížeji seznámit, pozorovala jsem na ní, že nemá ráda společnost, stále jen při rozhovoru s ní koukala do země, byla spíše samotářské povahy a nijak zvlášť se nesnažila bavit. Postupem času jsem se od ní dověděla, že do našeho pensionu ji dostal jistý M.D., který je rovněž zaměstnancem našeho podniku a který se již z dřívější doby s Hepnarovou znal. Hepnarová vyprávěla, že měla v Olešku u Zvole vlastní chatu, kterou později prodala a koupila si osobní auto Trabanta. Toto vozidlo bylo také vlastně příčinou proč jsem se důvěrněji s Hepnarovou stýkala. Hepnarová totiž vozidlo používala k jízdě do zaměstnání a tak jsem jezdívala s ní. M.D. podle mého úsudku se s Hepnarovou stýkal důvěrněji. Vím o tom, že spolu plánovali postavení nějakého domku na venkově, že M.D. vícekráte pomáhal na pokoji Hepnarové s úklidem, několikrát dokonce sám uklízel a vůbec choval se k ní jako důvěrný přítel. Ve volném čase spolu jezdili, byli spolu na dovolené atd.. Z toho všeho jsem usoudila, že je mezi nimi bližší vztah. K osobě M.D. uvádím, že je to svým způsobem podivín a že jistě jako takový měl neblahý vliv i na Hepnarovou. M.D. jsem totiž poznala jako člověka hrubší prudké povahy, který kdekomu vyhrožuje. Také mně říkal, že si to se mnou vyřídí a vůbec, že mě zabije a to jen proto, že se domníval, že jsem si stěžovala na Hepnarovou kvůli tomu, že je nepořádná. Ona totiž neměla jen nepořádek ve svém pokoji, ale dokázala udělat velký nepořádek i na společném klosetě, chodbě a podobně. Kvůli tomu pak jsme mívali v pensionu nepříjemnosti s posluhovačkami, které nám vytýkaly, že jsme nepořádné. Dokonce nám nechávaly na lístkách vzkazy, že je to smutné, že tam většinou bydlí ženy a jsou tak nepořádné. Proti tomu jsem bojovala hlavně s Hepnarovou, která ten nepořádek po sobě zanechávala a která si stěžovala na mne M.D.. Uklízečky bojovaly také kvůli nepořádku přímo s Hepnarovou, avšak tato na ně byla dost hrubá a napadala je slovně.
V průběhu naší známosti s Hepnarovou jsem se jednou snažila mluvit s ní o rodičích. Bylo to také proto, že jsem se chtěla dovědět, kde a jaké má rodiče. Začala jsem s tím, že mám matku a otce a že jsou moc hodní a že za nimi dojíždím do N.. Nato mně Hepnarová jen řekla, že má také rodiče, ale že podle jejího názoru měli by být všichni rodičové povražděni a děti dány do ústavu. Při tom to říkala tak, že jsem se jí tak trochu vyděsila. Mluvila jakoby pod hypnosou. Hepnarová po celou dobu o svých rodičích toho mnoho nenamluvila, dověděla jsem se jen, že její rodiče bydlejí někde na Starém městě. Co kdo z rodičů dělá jsem se prakticky dověděla až po nehodě. Jen jednou se stalo, že jsem se od Hepnarové dověděla, že pojede za matkou na N., kde snad její matka byla na chalupě na dovolené. Tehdy jsem využila toho, že Hepnarová za matkou jela svým autem a tak jsem jela s ní za svými rodiči do N.. O těchto věcech Hepnarová toho mnoho nenamluvila a myslím, že se tomu vyhýbala.
Na dotaz, jak to bylo s Hepnarovou, když v dubnu letošního roku chodila jmenovaná po řimse, uvádím, že na tomto poznatku je něco pravdy. Tehdy totiž jsem měla větší slovní výstup s Hepnarovou. Dnes již přesně nevím co toho bylo příčinou. Hepnarová mimořádně při této hádce toho hodně namluvila. Protože jsem se v tu dobu náhodně na podniku dověděla, že Hepnarová snad byla zavřená, vyčetla jsem jí to při uváděné hádce. Proti tomu se Hepnarová ohradila a stále prohlašovala, že to není pravda. Dopadlo to tak, že jsem jí musela naznačit, že mě to nezajímá a odešla jsem od ní do svého pokoje, kde jsem se uzamkla. Hádka se odehrávala na chodbě. Po uzamčení vstupních dveří do pokoje, Hepnarová neustále na tyto dveře bouchala a volala na mne, že zavřená nebyla. Takto si počínala nejméně hodinu. Abych ji neslyšela, tak jsem raději si lehla do postele a na uši si dala peřinu. Myslela jsem, že přestane, ale ona na chodbě u dveří volala dál. Mohlo to být po 21. hodině. Když jsem Hepnarové neotevřela, tato nečekaně se objevila za oknem u mého pokoje. Do těchto míst musela přelézt po římse, která je poměrně úzká a je pod našimi okny. K tomu dodávám, že okno od pokoje, kde bydlela Hepnarová a okna mého pokoje vlastně sousedí, přesto ale bylo chování Hepnarové velmi riskantní, protože mohla každou chvíli se zřítit na chodník. Pokoje totiž se nacházely v pátém poschodí. Přitom Hepnarová do pootevřené ventilačky na mne volala, že nebyla zavřená a naznačovala, že jestli jí to neuvěřím, že skočí dolů. Na řimse totiž stála jen jednou nohou a přidržovala se okna také jen jednou rukou. Protože jsem z toho byla vyděšená, nakonec to dopadlo tak, že jsem ji oknem vpustila do svého pokoje. Vzápětí ale jsem ji z pokoje vytlačila, ale Hepnarová cestu po řimse k mému oknu udělala ještě jednou s tím, že odejde tudy, kudy přišla. To již jsem ji do svého pokoje nepustila, a tak Hepnarová skutečně vrátila se do svého pokoje opět po řimse. Z tého události jsem pak celou noc nespala a byla jednou z okolností, že jsem se Hepnarové začala tak trochu vyhýbat a bát.
K dalšímu dotazu, zda někdy došlo k tomu, že bych Hepnarovou uhodila, uvádím, že ano. Je pravdou, že asi koncem června t.r. jsem si přivedla do pensionu svoji kamarádku, se kterou jsme se chtěly v koupelně osprchovat. V koupelně byl přirozeně od Hepnarové dost velký nepořádek a bylo zde rozloženo také její prádlo, které jsme musely dát trochu stranou, aby nám nepřekáželo. Při sprchování se stalo to, že toto prádlo jsme nechtíc polily. Když to později Hepnarová zjistila, nevím co to do ní vjelo, ale skutečností je, že zcela nečekaně vtrhla do mého pokoje s větším hrncem s vodou, kterou na mne i kamarádku vychrstla. Samo sebou, že mě to popudilo, začala jsem jí nadávat a dala jsem jí dvě facky. Hepnarová zašla do svého pokoje a prakticky od této události jsem se Hepnarové vyhýbala, resp. snažila jsem se o to, abych se s ní nemusela sejít.
S Hepnarovou jsem pak ještě jednou přišla od shora uvedené události do styku. Tehdy jsme se domlouvaly na tom, že bychom udělaly nejlépe se někam odstěhovat z pensionu do nějakého podnájmu. Hepnarová vykládala, že si s Davidem chtějí koupit nějaký domek, měla z novin nějaký typ a říkala, že se tam odstěhují s D.. Tehdy jsem se zmínila o tom, že i já bych uvítala takový podnájem mimo pension. Snad proto Hepnarová několik málo dnů před nehodou, za mé nepřítomnosti mně nechala za dveřmi lístek s nějakou adresou. Protože jsem neměla zájem, lístek jsem roztrhala, takže dnes ani nevím o co se jednalo.
K dalšímu dotazu, zda Hepnarová byla po stránce sexuální normální, uvádím, že sice si Hepnarová do svého pokoje několikrát přivedla nějakou ženu, kterou jsem podle vzezření považovala za cikánku, ale pokud jsem se s ní stýkala, nikdy si o něčem takovém přede mnou nezmiňovala a také si vůči mně po této stránce nic nedovolila. Protože se dosti často stýkala s D., považovala jsem ji po stránce pohlavní za normální, i když je pravdou, že na mě Hepnarová žádala, zda nemám nějakou knížku pojednávající o homosexualitě.
K případu ještě dodávám, že jsem se dověděla od spolubydlící.3, že Olga Hepnarová v noci na 10.7.1973 na mne čekala v pensionu, opravuji bylo to asi dva dny před nehodou. Nevím přesně co Hepnarová chtěla, ale domnívám se, že to mělo souvislost s hledaným podnájmem. Čekala prý asi do 22. hodin. Já jsem ji totiž asi dva dny před nehodou neviděla dokonce se tvrdí, že po tyto dva dny nebyla vůbec v pensionu.
O tom, co Olga Hepnarová provedla jsem se dověděla druhý den po nehodě u nás ve vrátnici. V současné době, pokud na případ přijde řeč, se jen každý ptá, zda Hepnarová nehodu zavinila úmyslně, či nikoliv. Jezdila jsem s ní dost často a tak podle mého úsudku uvádím, že Hepnarová byla dobrou řidičkou. Nehodu za mé přítomnosti žádnou neměla a řekla bych, že při řízení ani neriskovala.
Ještě bych chtěla uvést, že asi dva dny po nehodě mě vyhledala matka Hepnarové, která se chtěla dostat do pokoje obývaného svojí dcerou. Tehdy jsem ji zavedla za D. a jak to dopadlo nevím. Slyšela jsem jen, že si matka Hepnarové vyzvedla dceřiny svršky.

Spolubydlící.3
Pokud se jedná jedná Olgu  H e p n a r o v o u  tuto znám od 31.5.1973, kdy jsem přišla do Prahy a od této doby s ní bydlím na ubytovně v Praze 10, Plaňanská čp. 524 - Pension Malešice. Za tuto dobu jsem ji poznala jako dívku velice málomluvnou a jak jsem zjistila mnoho toho nenamluvila s nikým. Podle mého také s nikým nenavazovala nějaké bližší přátelství, podle mého a i podle osob kteří ji znali se spíše nějaké společnosti vyhýbala. Když se jí někdo na něco ptal koho neznala tak se mu nepodívala do očí, dělala na mě asi takový dojem, že má z něčeho nějakou obavu. Vzhledem k tomu, že jsem ji znala jen krátkou dobu neměla jsem odvahu se jí ptát proč je taková a podobně. Vím také to, že pracovala jako řidička u stejného zaměstnavatele jako já. Toto povolání měla velice ráda, alespoň podle toho co říkala. I v zaměstnání jsem o ní slyšela, že je skutečně velice schopná řidička pro všechny vozidla v podniku. Zda se s někým stýkala v zaměstnání nevím, neb pracovala u závodu 02 a já u závodu 05. Jak jsem se také dozvěděla, měla zájem i o to, že změní zaměstnání a že půjde pracovat jako řidička autobusu DP hl.m. Prahy. 
Vím o tom, že udržovala známost s M. D., který bydlí rovněž na stejném PENSIONU. Podle toho jak jsem poznala s D. vycházela velice dobře, D. ji měl podle mého rád. D. jak jsem zjistila se dosti svěřovala. Byli společně i na dovolené od 17.6.1973 do 27.6.1973, cestovali po Slovensku s jejím osobním automobilem. Dosti byli spolu. V poslední době byl D. v nemocnici a Hepnarová jej tam navštěvovala. Až do dnešního dne pokud je mi známo byl D. ve stavu nemocných. Podle mého je D. nervově nemocný a mimoto má alespoň jak se svěřil rozklad krvinek. Jak jsem se od D. dozvěděla s Hepnarovou se seznámil v roce 1972, kdy přesně nevím.
I přesto, že jsme spolu s Hepnarovou bydlely na jednom pokoji, když se tato večer vrátila domů, někdy jen také pozdravila a nijak se se mnou nebavila. Dívali jsme se společně na televisní vysílání přičemž měla na některé pořady své názory, velice ráda se dívala na pořady hudební, písničky a podobně. Pokud je známo, chodila hodně do kina, byla členkou Filmového klubu. Hodně četla knihy od moderních spisovatelů. Přečetla hodně různých knih a příriček týkajících se automobilů a to snad proto, že měla svoje auto. K nějakým zábavám a do nějaké širší společnosti nechodila.
V jendom případě jsem ji vyprávěla o svém bratrovi a Hepnarová mě na to řekla, že má sestru a že by ji raději vůbec neviděla. Více neřekla proč nevím. V počátku jsem měla za to, že je sama, protože je v pensionu, tedy, že nemá rodiče a podobně a pak jsem se sice dozvěděla, že rodiče má v Praze, ale na nějaké podrobnosti když to sama neřekla jsem se jí nevyptávala.
Jak shora uvedeno je majitelkou automobilu zn. TRABANT se kterým jezdila denně do zaměstnání a používala jej i po zaměstnání. S D. vždy jezdila někam na sobotu a neděli. Vím, že byla nyní v poslední době také na výstavě v Plzni. Kam jinak jezdila nevím. I já jsem s ní autem několikráte jela, když jsem někam potřebovala odvézt tak mě tam odvezla. Já jsem toho ale nikdy nevyužívala. Když například na ní chtěl něco D., o něco ji žádal, aniž by mu na to příkladně odpověděla tak to splnila. Jak jsem pozorovala, nikomu neodpověděla okamžitě. Vždy nežli odpověděla tak si to rozmyslela. Alespoň takový dojem to na mě dělalo.
V poslední době se zdála být Hepnarová nějaká unavená - přetažená, mluvila ještě méně nežli dříve. I přes to, že byla v dřívější době vždy taková smutná v poslední době byla smutná ještě více. Takovou unavenost jsem na Hepnarové pozorovala asi týden před tím, nežli došlo k jejímu případu. Například nikdy si nelehla, když se dívala na televizní vysílání. Asi týden před tím si při televizním vysílání lehla a usnula. Vždy spala dobře i když někdy chodila spát také později.
V neděli dne 8.7.1973 jsem tu měla na návštěvě svého bratra. Opravuji, již v sobotu dne 7.7.1973 jsem tu měla bratra a kolem asi 10.00 hod. nás Hepnarová vezla na nádraží. Jel s námi též D. a pak společně někam odjížděli. Kam nevím. Vím, že v sobotu večer se s D. vrátila. Co dělala v neděli a co dělal D. také nevím. V neděli tedy dne 8.7.1973 jsem Hepnarovou viděla až ve večerní době.
V pondělí večer jsem přišla ze zaměstnání asi tak kolem 18.30 hod.. Hepnarová nebyla doma. Vrátila se domů asi tak kolem 21.00 hod. přijela svým vozem. Pohovořila jsem s ní jen pár slov a to v tom smyslu, že jsem přišla domů dlouho, tedy ze zaměstnání. Bylo asi tak kolem 22.30 hod. kdy já již jsem spala, mě Hepnarová probudila ptala se zda nevím, kde je spolubydlící.2. Spolubydlící.2 je Hepnarové kamarádka, bytem v Praze 10, ve stejném pensionu a na stejné předsíni jako já. Spolubydlící.2 se pravděpodobně nedočkala, neboť tato přišla domů až v ranních hodinách.
Jak já jsem se pak dozvěděla od vrátné pensionu tak Hepnarová odjížděla se svým vozem asi tak kolem 02.00 hod. Dne 10.7.1973. Kam odjížděla jsem nevěděla, že by někam jela nic neříkala. Podle sdělení vrátné jejíž jméno neznám, tato jí měla říkat zda se nebojí někam jet nebo jít v noci. Hepnarová jí snad na to neodpověděla. Vrátné ale sdělila, že když by se po ní sháněl D. aby mu řekla, že odejela do Plzně.
Dne 10.7.1973 v odpoledních hodinách jsem se v zaměstnání dozvěděla, že na Letné vjel nákladní automobil do lidí. Nic bližšího jsem se o tom nedozvěděla s nikdým jsem se o tom více nebavila. Že by tento nákladní automobil byla řídila Hepnarová a nebo žena jsem nevěděla, toto jsem se od nikoho tento den nedozvěděla.
Ze zaměstnání jsem se dne 10.7.1973 vrátila do pensionu kolem 16.00 hod.. Asi kolem 17.00 hod. přišel za mnou D. a ptal se kde je Hepnarová. Já jsem mu řekla, že nevím kde je. Zůstal tam u mě sedět a bavili jsme se o všem možném, o práci o dovolené, i o jiném. Říkal také to, že by si chtěl s Hepnarovou postavit domek. Přesně nevím jak dlouho se tam zdržel ale asi tak kolem dvou hodin. Pak odešel do své místnosti, neboť to vím podle toho, že když jsem šla vhodit dopis do schránky měl otevřené dveře u svého pokoje. Chtěla bych dodat to, že jsem D. rovněž říkala, že v Praze 7 se stalo nějaké neštěstí a D. o tom nic nevěděl. Tento den již jsem pak neviděla nikoho jen spolubydlící.2, která se odněkud vrátila a zase hned odcházela.
Druhý den ráno t.j. dne 11.7.1973 jsem se v zaměstnání dozvěděla, že s nákladním vozidlem do lidí v Praze 7 vjela Hepnarová. Byli tam mezi zaměstnanci takové dohady jak se jí to mohlo stát, nikdo nic bližšího nevěděl. Pak kolem 13.30 hod. se pro mě na pracoviště dostavili příslušníci VB, za účelem provedení domovní prohlídky v naší společné místnosti. Pak jsem odejela domů do svého trvalého bydliště. Vrátila jsem se až včerejšího dne t.j. dne 15.7.1973 kolem 17.00 hod..
Že by měla na někoho nějakou zlost s tímto se nikdy alespoň mě nesvěřovala. Nějakou nenávist vůči někomu jsem u ní nikdy nepozorovala a ona se také s ničím takovým nesvěřovala. Jak již jsem uvedla byla málomluvná a já jsem byla vcelku ráda, neboť takové upovídané lidi nemám sama ráda. Vcelku jsem se s ní shodla, byla vůči mě celkem hodná. Neznám Hepnarovou tak dlouho abych k ní mohla blíže vypovědět.
Více již nemám co bych k případu udala, protokol jsem si po napsání přečetla, tento souhlasí s mojí výpovědí a nežádám již doplnění ani oprav.

Spolubydlící.4
Olgu Hepnarovou poznala jsem prostřednictvím jejího přítele M. D. někdy v březnu 1973. D., Hepnarová i já bydleli jsme totiž ve společném pensionu v Praze 10 a protože se D. o mě dověděl, že pracuji v léčebně, přišel za mnou s tím, že bych promluvila s Hepnarovou, že je nějaká divná. Hepnarovou jsem poznala jako děvče uzavřené povahy a téměř nespolečenskou. Byla klidná a tichá a velmi do sebe uzavřená. Kontakt navázat s ní nějakou rozmluvu byl velmi těžký, alespoň z počátku. Chtěla jsem vyhovět požadavku D. a proto jsem se všemožně snažila s Hepnarovou vejít ve styk. Teprve později jsem docílila u ní jakési důvěřivosti.  
Hepnarová mě začala vyhledávat a tak jsem se od ní dověděla, že je lesbičankou, že se proto trápí a žádala na mne, abych jí řekla kam by se měla obrátit k vyhledání partnerky. Takovéto debaty jsem s Hepnarovou měla několikrát a nakonec jsem tedy jí nabídla, že jí nechám vyšetřit u nás na klinice. Předem jsem vyjednala pro ní návštěvu u MUDr. Z., kam se Hepnarová skutečně také dostavila. Pokud vím, Dr. Z. jí vyšetřil a naordinoval lék Diazepan, což je lék pro uklidnění. Hepnarová se mně svěřila s tím, že lék předepsaný Dr. Z. neužívá, že to prý nemůže vůbec pomoct. S jmenovanou jsem se stýkala i nadále a tak vím, že její stav byl stále stejný. Z těchto styků jsem se pak o ní dověděla, že si libuje v literatuře nyhylistické. Z této literatury si také dělala výpisky, často se doma uzavírala a studovala je.
K dotazu uvádím, že při stycích s Olgou Hepnarovou jsem poznala, že není nějak zadobře se svými rodiči. Mluvila o nich v tom smyslu, že jí proti její vůli dali do nějakého domova, a že vůbec doma jim překážela. Mluvila také o tom, že u rodičů byla preferovaná její sestra, jí že nemají rádi. Rodiče Hepnarové ani její sestru jsem však nepoznala.
Někdy začátkem července 1973 jsem převzala od svého otce v Plzni dopis, který pro mne tam zanechala Olga Hepnarová. Otec dopis našel ve schránce. Byl bez známky, což znamená, že byl dán do schránky samotnou pisatelkou Hepnarovou. V dopise mně jmenovaná píše, že byla na výstavě Expo Plzeň a že za mnou přišla hlavně pro to, že je již na dně a že potřebuje zmizet z tohoto světa. Nevím jak přišla k závěru, že jsem v Plzni u otce. Pravdou je, že v té době jsem byla v Praze. Vzpomínám si, že dopis byl psán Hepnarovou podle datumu v úterý (dne 3.7.73) a že jde o ústřižky z kalendáře. Tento dopis jsem také předložila Dr. Š., který se mě dotazoval na Hepnarovou. 
Osobně jsem s Olgou Hepnarovou byla někdy koncem května letošního roku. Poté jsem se totiž zdržovala více mimo Prahu 10, takže i když mě snad Olga hledala, nemohla mě zastihnout. Jak přišla k tomu, že jsem v Plzni, to nevím a nevím také ani jak si opatřila otcovu adresu.
Závěrem bych chtěla poukázat na to, že podle dopisu, který Olga Hepnarová prostřednictvím otce mně poslala, jsem ji z Plzně telefonicky volala, ale Hepnarovou jsem v penzionu nezastihla a bylo mně řečeno vrátnou, že je na výletě. Volala jsem hlavně proto, že v dopise Hepnarová psala, že chce zmizet ze světa. Brzy pak jsem se dověděla, co vlastně Hepnarová provedla. Zjistila jsem to z novin a ověřila si to u známých.
To je asi tak vše co mohu na kladené otázky uvésti. 

Pozn. autora- výše uvedené dokumenty byly přepsány doslovně, včetně gramatických chyb. Upraveny byly pouze jména svědkyň.