Soud SP
Nejdříve bych zde chtěl uvést stručný přehled toho, jak se vyvíjela právní kvalifikace tohoto případu:
- 10.7.1973 - Olga Hepnarová je obviněna ze spáchání tr. činu podle § 179 odst.1, 3 písm. a
- 9.1.1974 - byla provedena změna kvalifikace na § 179 odst. 1, 2c, 3a
- 10.1.1974 - byla Městskou prokuraturou v Praze podána obžaloba podle této změněné kvalifikace
- 18.1.1974 - byla tato obžaloba Městským prokurátorem podle § 182 odst. 1 tr. řádu vzata zpět
- 7.3.1974 - byla podána Městským prokurátorem obžaloba, ve které byla Olga Hepnarová obviněna ze spáchání trestného činu vraždy podle § 219, dílem dokonané a dílem nedokonané. Na základě tohoto obvinění byla 6.4.1974 odsouzena k trestu smrti.
- 24.6.1974 - usnesením Nejvyššího soudu České socialistické republiky bylo zamítnuto odvolání matky a potvrzen trest smrti beze změny kvalifikace
- 5.9.1974 - Nejvyšší soud Československé socialistické republiky vydal rozhodnutí, ve kterém se mimo jiné uvádí: "soudy pochybily, když skutek uvedený pod bodem 1. rozsudku městského soudu v Praze posoudily jako trestný čin vraždy dílem dokonané, dílem nedokonané podle § 219 ....... tímto skutkem naplnila obviněná všechny znaky přísněji posuzovaného trestného činu obecného ohrožení dílem dokonaného, dílem nedokonaného podle § 179 ....... právním posouzením skutku jako trestného činu vraždy ....... není totiž vyjádřena skutečnost, že úmyslnou jízdou obviněné po chodníku těžkým nákladním autem v úmyslu usmrtit co největší počet osob byly vydány v nebezpečí smrti i další osoby ....... přítomné na místě činu jež unikly smrti jen proto, že stačily včas před jedoucím nákladním autem uskočit, a dále proto, že se auto nakonec zastavilo samo bez zásahu obviněné. Obviněná H. chtěla usmrtit i tyto další osoby, a to jednáním naplňujícím znaky trestného činu obecného ohrožení .......
....... okolnost, že obviněná jednáním naplňujícím znaky trestného činu obecného ohrožení úmyslně usmrtila osm osob, je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby uvedenou v odst. 3 písm. a) § 179 tr. zákona. Tam uvedená trestní sazba, která rovněž dovoluje uložení trestu smrti, je přísnější než trestní sazba stanovena na trestný čin vraždy ....... pachatel, který jiného úmyslně usmrtí, naplní znaky trestného činu vraždy podle § 219 tr. zákona. Vydá-li však za tím účelem úmyslně lidi v nebezpečí smrti, resp. těžké újmy na zdraví, naplní znaky přísnějšího trestného činu podle § 179 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákona .......
....... z uvedených důvodů nelze přisvědčit ani právnímu názoru Nejvyššího soudu České socialistické republiky vyslovenému v odůvodnění usnesení, jímž bylo zamítnuto odvolání matky obviněné H., že nešlo o trestný čin obecného ohrožení, poněvadž obviněná nejednala s vědomím toho, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto ustanovením, a že u ní šlo o jasný, předem uvážený úmysl jednoznačně směřující k usmrcení individuálně určitých osob ....... trestné činy obecného ohrožení podle § 179 tr. zák. a vraždy podle § 219 tr. zák. chrání týž společenský zájem, totiž zájem na ochraně života a zdraví lidí. Z hlediska naplnění znaků trestného činu obecného ohrožení podle § 179 tr. zák. je pak nerozhodné, zda šlo o vydání v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví individuálně určitých nebo individuálně neurčitých osob. Ostatně závěr Nejvyššího soudu České socialistické republiky, že v souzeném případě šlo o úmysl směřující k usmrcení individuálně určitých osob, je v rozporu se spisovým materiálem, z něhož vyplývá, že skutek byl spáchán v místech s velmi živým provozem dopravních prostředků, kde přitozeně docházelo k neustálým změnám ....... takže nemohlo jít o ohrožení života jen individuálně předem určených osob. Z toho plyne, že skutek uvedený pod bodem 1. výroku rozsudku městského soudu v Praze, měl být po právní stránce správně posouzen jako trestný čin obecného ohrožení ....... a nikoli jako trestný čin vraždy ....... toto vadné právní posouzení však samo o sobě nemohlo mít vliv na uložení trestu smrti, poněvadž při správném právním posouzení by soudy musely zjistit, že vedle osob jmenovitě ve výroku rozsudku městského soudu uvedených byly vydány v nebezpečí smrti, resp. těžké újmy na zdraví též další osoby. Trestní sazba odnětí svobody u trestného činu obecného ohrožení ....... je přísnější než trestní sazba u trestného činu vraždy ....... a zákon dovoluje uložení trestu smrti též za tento trestný čin."
Dne 2.4.1974 v 8.15 hod. bylo u Městského soudu v Praze za předsednictví náměstka tohoto soudu JUDr. Jana R. zahájeno hlavní líčení proti obviněné Olze Hepnarové, která byla prokuraturou obviněna ze spáchání trestného činu vraždy podle § 219, jak již bylo výše uvedeno. Přelíčení se konalo v soudní síni s kapacitou 80 míst a přítomní byli pouze z řad tzv. organizované veřejnosti (pracovníci Ministerstva spravedlnosti, Generální prokuratury, Bezpečnosti a soudci z lidu). Novináři měli na přelíčení přístup, byl však vydán zákaz fotografování a filmování. První den byla vyslechnuta obžalovaná a byly čteny výpovědi svědků z toxikologie a Vojenského ústavu soudního lékařství z Ústřední vojenské nemocnice ve Střešovicích, z Ústavu soudního lékařství fakulty všeobecného lékařství v Praze 2 a znalců z oboru dopravy. Výpověď obžalované byla komformní v souladu s výsledky přípravného řízení. Stále opakovala, že se považuje za člověka, kterému každý ubližuje (používá přitom slovo Prügelknabe), na uvedený čin se dlouho připravovala a uvažovala i o jiných způsobech pomsty. Opakovala, stejně jako v přípravném řízení, že nemůže říci, že by následků, které činem způsobila, nějak litovala. Doznala také, že se v roce 1970 pokusila na Náchodsku zapáli usedlost svého otce ve které se v daný okamžik nacházely tři osoby, požár byl ale včas zpozorován a uhašen.
Druhý den hlavního líčení, dne 3.4.1974, pokračoval výslechem svědků, dále některých z poškozených (zraněných) a z části byly čteny některé z dalších svědeckých výpovědí. Pokud jde o svědky, jednalo se o osoby z okolí trvalého a přechodného bydliště obžalované a z jednotlivých pracovišť, šlo tedy o lidi, kteří byli vyslechnuti většinou již v přípravném řízení a vypovídali hlavně o běžném každodenním styku s obžalovanou, dále svědci z místa činu, kteří vypovídali o události z Obránců míru. Jako svědek byl vyslechnut i MUDr. P., který byl přizván k prvnímu výslechu obžalované krátce po spáchání trestného činu a který uvedl, že obžalovaná nebyla tehdy příliš rozrušena a jevila se mu jako normální. Během soudního líčení nedošlo toho dne k rušivým jevům a na přelíčení byl tentokrát částečně povolen i vstup veřejnosti, převážně ovšem z řad pozůstalých a poškozených.
Třetí den hlavního líčení začal dne 4.4.1974 v 8.00 hod. ráno. Dopoledne byli nejprve vyslechnuti znalci z oborů psychiatrie, psychologie a sexuologie. S odvoláním na své posudky znalci uznali obžalovanou za příčetnou a tudíž pně zodpovědnou, s pohlavní úchylkou (byl použit termín "lesbičanka", pozn. autora). Dále byly čteny protokolární výpovědi zraněných, protokoly o ohledání míst trestných činů, byly čteny lékařské zprávy jednotlivých zraněných, výsledky různých expertíz (písmoznalecká, toxikologická, atd.), byla čtena korespondence vyměněnná v době vyšetřování mezi obžalovanou a Miroslavem D., osobní výkazy obžalované, atd.. Odpoledne byly prováděny závěrečné řeči prokurátora a obhájce. Prokurátor v závěru své řeči navrhuje soudu udělit obžalované trest absolutní, trest smrti. Obhájce ve své řeči navrhuje zrušení psychiatrického posudku a to jednak pro procesní závadu ze strany znalců, kteří si svůj názor nechali potvrdit skupinou dalších lékařů, jednak proto, že se obhajoba neztotožnila se závěry znalců pokud jde o přiznání příčetnosti u obžalované. Předseda senátu návrh zamítá s odůvodněním, že v minulosti byl u některých závažných případů vražd uplatněn podobný postup ze strany znalců psychiatrů z Psychiatrické kliniky v Praze 2, přičemž se nikdy nestalo, že by podobný postup byl hodnocen jako procesní vada. Obhájce dále navrhuje provést změnu kvalifikace z trestného činu vraždy na trestný čin obecného ohrožení, jak zněla původní obžaloba s tím, že svůj návrh opírá o argumentaci spočívající v tom, že úmysl obžalované nesměřoval přímo proti konkrétním osobám. Poslední slovo dostala také obžalovaná Olga Hepnarová. V dosti dlouhém projevu mluvila v tom směru, že dnešní společnost by měla takové utiskované lidi jako je ona vyhledávat a tyto pak soustřeďovat v jednom místě a věnovat jim patřičnou péči a tak předcházet podobným činům nebo jednáním, které spáchala sama. Závěrem svého projevu pro sebe žádala trest smrti. V průběhu celého hlavního líčení se nevyskytly nové skutečnosti, které by byly v rozporu s výsledky přípravného řízení. Ani třetího dne nedošlo ze strany veřejnosti k žádným rušivým jevům. Jednací síň byla zcela zaplněna.
Čtvrtý den, 5.4.1974, proběhla závěrečná porada soudu na které se rozhodovalo o nábrzích prokurátora a obhájce.
Závěrečný den hlavního líčení proběhl dne 6.4.1974 a v 11.15 hod. byl vyhlášen rozsudek znějící na absolutní trest - trest smrti. Olga Hepnarová ve své závěrečné řeči krátce poděkovala soudu a prohlásila, že se do rozsudku neodvolává a ani odvolávat nebude. Jednání bylo ukončeno ve 13.30 hod.. K rušivým jevům v jednací síni nedošlo, protože byla ze strany soudu a orgánů Veřejné bezpečnosti učiněna opatření - do jednací síně se domáhal vstupu velký počet lidí a proto byli z budovy soudu vykázáni. Tento zákrok se však v jednací síni nijak neprojevil a jednání proběhlo důstojně.
Tolik tedy k samotnému soudnímu jednání. Otázkou zůstává, proč prokuratura provedla několikrát změnu kvalifikace tohoto trestného činu. Jako nejpravděpodobnější varianta se zdá být ta, že změna kvalifikace proběhla proto, aby se vytvořily podmínky pro udělení trestu smrti a jeho zdůvodnění před laickou veřejností. Přece jen termín "obecné ohrožení" si běžný občan spojí spíše s neúmyslným trestným činem, např. řidiče prostředku hromadné dopravy, apod.. Podstatnou roli zde určitě sehrál i fakt, že pachatelem byla mladá dívka, kdy se u určité části populace předpokládalo, že trest smrti se jim bude zdát příliš přísný. Pár dní před činem totiž začal platit nový trestní zákon, ve kterém se měnil mimo jiné právě i § 29 o výjimečném trestu, kdy se nově, v přidaném odstavci 3, uváděla možnost udělení trestu odnětí svobody až na 25 let.
-(sic)-